Už je to devět let, co Martin Bursík a jeho manželka Kateřina Bursíková Jacques odešli z vysoké politiky. Jejich současné aktivity jsou ale navýsost politické. A souvisí z velké části s jejich pražským domem, který stojí naproti Poslanecké sněmovně.

 

Pro některé poslance to byl loni v polovině listopadu asi šok. Když mířili do sněmovny, aby rozhodli, jestli umožní lidem stejného pohlaví žít v manželství, už z dálky je vítal duhový prapor gay a lesbické komunity, který vlál z barokního paláce naproti budově parlamentu. „Prosím, nabídněte si svatební koláčky,“ nabízeli poslancům symbolické občerstvení před hlasováním zástupci komunity ze sdružení Jsme fér. Zázemí paláce pro tuto akci získali za vstřícných podmínek od jeho spolumajitele Martina Bursíka, bývalého místopředsedy vlády a exministra životního prostředí. Bursík dům na prestižní adrese Sněmovní 7 zdědil po svém už zemřelém otci, který jej získal ve značně zdevastovaném stavu v restituci. Poslední léta tu bydlí spolu se svou manželkou Kateřinou Bursíkovou Jacques a jejich desetiletou dcerou Noemi.

 

Druhý život malostranského paláce

„Dřív, než jsme se seznámili, jsme byli společně na předvolebních billboardech,“ vzpomíná Bursík na rok 2006. Právě tehdy se jejich životy protnuly: oba byli zvoleni za Stranu zelených do parlamentu. Rok nato se Bursík jako předseda strany dostal do vlády Mirka Topolánka a Kateřina Jacques se stala předsedkyní výboru pro evropské záležitosti

 

I když je politické ambice nikdy zcela neopustily, to hlavní, čemu věnují v poslední době čas a energii, není vrcholná politika, ale spíše občanská angažovanost. Když mluví o svých aktivitách, svorně tvrdí, že dělají přesně to, co chtěli a v čem vidí hluboký smysl. Bursík zároveň pokračuje ve svém životním tématu, ochraně životního prostředí. Ve svých šedesáti letech prý prožívá jedno z nejklidnějších a nejpříjemnějších období svého života. Předcházející léta byla těžká: v roce 2008 mu zemřel v horách bratr, který byl stejně jako on horolezec, o tři roky později bojoval s klíšťovou encefalitidou, která ho na několik měsíců zcela paralyzovala.

 

V roce 2015 se rodina přesunula do Londýna. Když se rok nato vrátili do Česka, rozhodli se, že zkusí něco nového. „Když jsme s Martinem přemýšleli, čemu dalšímu se ještě budeme v životě věnovat, říkali jsme si, že bychom se chtěli věnovat etickému byznysu. Proto jsme nakonec rekonstruovali a otevřeli prostory, kde se mohou potkávat zajímaví lidé z byznysu, kultury, médií, politiky i neziskového sektoru,“ popisuje Kateřina Bursíková Jacques nápad na nové využití jejich malostranského domu.

 

V paláci, jehož historie sahá až do 16. století, pak před rokem otevřeli coworkingové a vzdělávací centrum. Tedy místo s veškerým kancelářským zázemím, kde je možné za nepřemrštěný poplatek pracovat nebo pořádat přednášky a workshopy. Podobné akce tu organizují několikrát do týdne. Centrum má celkem tři investory. Kromě Bursíka jeho chod financují Matěj Turek a Petr Bartoš. Turek přes svůj fond Meridon Global Equity Fund investuje do společností jako Apple či Tesla i do českých startupových projektů, například Trisbee a myTimi. Bartoš je spoluzakladatelem úspěšných českých start-upů Slevomat, DámeJídlo a Rohlík.

 

„Všechno, co dělám, mě velmi baví, vedení centra, mentoring, dobrovolnictví i charita,“ říká Bursíková, která je jednatelkou a ředitelkou centra. Těší ji, že centrum může poskytnout zázemí projektům, které považuje za cenné i originální. Ať už jde například o majitele start-upu Foodgroot, který se zaměřuje na hodnocení kvality potravin, novinářku Evu Hanákovou, která připravuje světové setkání Singularity University ČR, neziskovou organizaci Ashoka, která působí v 80 zemích světa, nebo třeba spolek pro ženské studium Minerva 21, ve kterém Bursíková navíc působí jako mentorka.

 

 

Společné téma: Tibet

Když s Bursíkovými mluvíme o jejich současném životě u nich doma, na stole leží tibetská vlajka. Není to náhoda, k celosvětové akci Vlajka pro Tibet, která 10. března připomíná tibetské národní povstání proti čínskému komunistickému režimu v roce 1959, se Buršík hlásil odjakživa. Tibetskou vlajku vyvěšoval i na ministerstvu životního prostředí v době, kdy jej vedl. V tradici spolu s Kateřinou Bursíkovou Jacques pokračují a vyvěšují tibetskou vlajku i na svůj malostranský palác. Oba jsou v mezinárodních organizacích na podporu Tibetu a několikrát se setkali i s dalajlámou. Logicky proto patřili k těm, kteří nejhlasitěji protestovali, když se česká politika začala od roku 2014 stavět k Číně stále vstřícněji.

 

Když v dubnu 2014 premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka oznámil, že se Česko nebude vměšovat do vnitřních záležitostí Číny a bude respektovat jednotnou Čínu včetně jejího nároku na Tibet, Buršíkovi rázně odpověděli - a opět jim k tomu posloužil jejich dům. Umístili na něj velkou plachtu s fotografií prezidenta Václava Havla a tibetského dalajlamy Tandzina Gjamccha, na kterou napsali krátký vzkaz: „Pane premiére, mýlíte se! Češi Tibet podporují!“ Památkáři jim tehdy hrozili pokutou až dva miliony korun a plachta se nakonec přestěhovala na dům, kde žil Václav Havel a stále žije jeho bratr Ivan na dům na Rašínově nábřeží.

 

V roce 2016 Bursík společně s několika přáteli zažaloval ministerstvo vnitra, pražský magistrát a policii za to, že zakázaly pokojné shromáždění proti porušování lidských práv v Číně na Hradčanském náměstí při tehdejší návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Vystoupit tu měl například biskup Václav Malý nebo poslanec Karel Schwarzenberg. „Jde o strašně důležitý precedens, kdy bylo jasně porušeno shromažďovací právo. Pokud bychom prohráli, mohly by úřady kdekoliv zakázat demonstraci lidí pod jakoukoliv záminkou,“ rozčiluje se Bursík. „S takovým postupem úřadů se nesmíříme. Stojí nás to spoustu času a peněz, ale děláme to proto, abychom tu neměli čínské pořádky,“ dodává Bursíková. Jejich žalobu několik nižších soudů zamítlo a nakonec došlo i na Ústavní soud. Ten k radosti Bursíkových před několika dny vrátil celou žalobu na začátek.

 

 

Traumata, zklamání a nové začátky

Ať už Bursíkovi vypráví o sporu kvůli shromáždění, plachtě s fotografií Václava Havla a dalajlamy nebo dalších svých aktivitách, je zřejmé, že jsou názorově zajedno a že sdílí stejné hodnoty. K těm ostatně směřovali už od dětství. Přestože každý z nich dorůstal v trochu jiné době - mezi nimi je dvanáctiletý věkový rozdíl -, oba pocházejí z rodin, které se snažily žít svobodně i v době totality. Bursíkova matka byla skautka a v padesátých letech ji komunisté zavřeli, protože pomáhala lidem, kteří se chtěli dostat za hranice. Rodina Kateřiny Jacques se zase pohybovala v prostředí lidí kolem Charty 77, což logicky vyústilo v roce 2003, kdy byla ředitelkou sekce pro lidská práva na Úřadu vlády. Tady vedla i kabinet vládního zmocněnce pro lidská práva a někdejšího disidenta Svatopluka Karáska, kterého znala od dětství.

 

Když Kateřina Bursíková Jacques mluví o svém životě, ochotně se rozpovídá o různých událostech s výjimkou jedné, ze které má dodnes těžké trauma. V dubnu 2009 prožila pět horkých minut v pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím, kdy nedokázala moderátorovi odpovědět na opakovanou otázku, co má „frknout“ doma do kamen, která má na biomasu. Správně řekla, že biomasa je biologický odpad, který se mění na bioplyn, Kraus chtěl ale stále vědět, jak onu biomasu dostane do kamen. Video z jejich rozhovoru se pak šířilo internetem a vyvolávalo spoustu posměšných komentářů. „Reakce lidí byly velmi zlé a mě to strašně moc zasáhlo,“ vrací se k nepříjemné situaci, která ovlivnila její další život. Bursíkovou Jacques také velmi zklamalo dění kolem volby prezidenta v roce 2008, ve které podporovala kandidáta Jana Švejnara. „Byl by skvělý prezident a naše země by šla úplně jiným směrem, než nakonec šla. Byla to moje nejsilnější negativní zkušenost s politickými intrikami,“ připomíná velmi těsný prezidentský souboj, který po mnoha zákulisních jednáních vyhrál ve třetím kole Václav Klaus.

 

Politiku ale manželé zcela neopustili. V roce 2013 Bursík založil Liberálně ekologickou stranu, která odkazuje na myšlenky prezidenta Havla, a zrovna v těchto dnech jedná o účasti jejích zástupců na kandidátce TOP 09 a STAN v evropských volbách. „Rád bych ale hlavně poskytoval zázemí těm, kteří mají chuť a schopnosti se angažovat ve prospěch demokracie, ochrany lidských práv a evropské spolupráce, než že bych ještě někde kandidoval,“ upřesňuje. A dodává, že po dlouhých letech prožívá zadostiučinění, protože má pocit, že v ochraně životního prostředí přichází doba, po které dávno volal.

 

Tímto směrem tak jdou Bursíkovy hlavní aktivity. Je například hlavním poradcem Komory obnovitelných zdrojů, kde má na starosti evropskou legislativu, nedávno se vrátil z evropského setkání energetických družstev a dokončil také práci pro německou agenturu pro rozvojovou pomoc. Kromě toho přednášel i pro švédsko-švýcarskou nadnárodní korporaci ABB, která mu nabídla členství v poradním sboru pro elektromobilitu.

 

Právě teď se oba manželé těší na letošní Vlajku pro Tibet. I díky jejich jednání s politiky tibetskou vlajku vyvěsí na radnici v Praze 1 i na magistrátu. „U nás na jedničce to bude vůbec poprvé,“ upozorňují s radostí v hlase.

 

 

 

7 - číslo domu

Sněmovní 7 je pražská adresa, na které Bursíkovi bydlí a kde otevřeli coworkingové a vzdělávací centrum.

 

 

MÍSTO SETKÁVÁNÍ

Martin Bursík a jeho manželka Kateřina v jedné z prostor svého coworkingového a vzdělávacího centra. Zde se potkávají lidé z byznysu, kultury, médií, politiky či neziskového sektoru. Centrum sídlí v domě, jehož historie sahá až do 16. století.

 

 

PODPORA TIBETU

Bursíkovi patří mezi nejhlasitější bojovníky za práva Tibetu u nás, proto každý rok vyvěšují jeho vlajku. Ve vybudování centra jim finančně pomohli investoři, Petr Bartoš (první zleva) a Matěj Turek (uprostřed). Centrum vychází vstříc aktivitám, které považuje za důležité. Loni v prosinci tu za vstřícné nájemné poskytlo prostor sdružení Děti úplňku pro prezentaci programu 8 bodů pro autismus.

 

 

4 ROKY

Tolik let byli společně ve sněmovně za Stranu zelených. Bylo to v letech 2006 až 2010.

 

 

Bursíkovi: zelená léta

 

Manželé Bursíkovi zažili svůj politický vrchol v roce 2006, kdy se poprvé a zatím naposledy dostala do sněmovny Strana zelených. Bursík byl o rok dříve zvolen jejím předsedou a po příchodu do parlamentu zastával v druhé vládě Mirka Topolánka (ODS) post místopředsedy a ministra životního prostředí. Krátce byl i ministrem školství.

 

Kateřina Jacques vedla poslanecký klub zelených, který zažíval řadu politických i osobních sporů. Zároveň vedla výbor pro evropské záležitosti, byla členkou Parlamentního shromáždění Rady Evropy a založila ve sněmovně Skupinu přátel Tibetu.

 

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 ale nezískali zelení ani tři procenta hlasů a Bursík se rozhodl na post předsedy rezignovat. Později odešel ze strany on i jeho žena. Bursík ale vstoupil do politiky už mnohem dříve, v roce 1990, kdy se stal na dva roky poslancem České národní rady. V roce 1998 pak byl ministrem životního prostředí v úřednické vládě Josefa Tošovského.

 

 

Radek Bartoníček

Přidáno dne